zvýšená hypertonie tváří, jazyka a v dutině ústní

• Lukášek stále nedokáže kousat stravu, vše mu je mixováno 
• při jakémkoli kousku má dávivý reflex
• i když stále zkoušíme pevnější stravu, nedaří se
• naštěstí už nezvracíme
•  
• snese malé kousky vkládané na zadní stoličku, zde je ale problém v tom, že rád kouše - do prstů, ne však do jídla                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                 
• doporučená terapie:

- kvalitní, zajištěná poloha nejen při jídle a pití, ale i při hře 

- taktilní stimulace dlaní a obličeje - dlaň dítěte a rodiče - vnitřní strana ruky dítěte ke tváři

                                                       - stimulace rukou, různými materiály

- terapie Vějířky prsty na vnitřní straně tváří (před jídlem, min. 1x denně) bříškem ukazováčku z hora dolů, pár tahů

- laterální vkládání potravy, kroužení (prstem nebo hladkou stranou zubního kartáčku) kolem jazyka a dásní

- stimulace kůrkou chleba

Jak souvisí poruchy řeči s poruchami příjmu a zpracování potravy?

Orofaciální oblast zabezpečuje primárně funkci příjmu potravy. Koordinovanou souhrou činnosti jednotlivých svalů umožňuje také vyjadřování artikulovanou řečí. Centrální porucha inervace orofaciálního svalstva způsobuje, že obvykle bývá u dětí s DMO obojí porušeno.

Zkušený terapeut (logoped, vyškolená zdravotní sestra) je schopen odhalit abnormality ve vývoji jemné motoriky mluvidel, patologické přetrvávání nebo chybění „potravových“ reflexů, poruchy citlivosti v dutině ústní i jejím okolí. Úspěšnost bukofaciální terapie, terapie zaměřené na odstraňování problémů v bukofaciální oblasti, závisí především na včasném zahájení péče, na mentální kapacitě dítěte a v neposlední řadě na postoji a kooperaci rodičů  v terapii.  

Jaké poruchy řeči postihují děti s DMO?

Poruchy řeči u dětí s DMO lze charakterizovat především termínem narušení vývoje řeči. Řeč se vyvíjí abnormálně od narození, vrozené postižení negativně ovlivňuje motorickou i senzorickou složku řeči. Proces komunikace je porušen od raného věku. Stupeň postižení řeči závisí na tíži motorického handicapu, velikosti přidružených problémů, na postoji okolí a na kapacitě dítěte.

Centrální porucha hybnosti postihuje orofaciální svalstvo, které se podílí primárně    na funkci příjmu potravy, sekundárně na artikulaci – tvoření hlásek. Spasticita a intermitentní spasmy narušují dýchání, tvoření hlasu, je postižena kontrola pohybu hlavy, čelisti, rtů, jazyka, patra a hltanu. Hovoříme o vývojové dysartrii - kombinaci poruchy dýchání, fonace, artikulace, rezonance, prozodie řeči a hypersalivace.

V důsledku opožďování rozumového vývoje, nedostatku životních zkušeností je řeč porušena i ve své obsahové stránce – děti s DMO mají omezenou slovní zásobu, slabé vyjadřovací a konverzační schopnosti, nebývá výjimečná velká diskrepance mezi expresí (vyjadřováním) a porozuměním řeči (zejména u dětí s atetoidní formou).

Jestliže se kombinuje postižení hybnosti s dalším závažným handicapem, např. pervazivní vývojovou poruchou (př. autismus), mentální retardací, vadou zraku či sluchu, pak se negativní vliv jednotlivých postižení na řeč sčítá a výsledkem jsou velmi těžké poruchy komunikace.